Letos na začátku roku jsem se vydala do Vietnamu, a i když cílem cesty nebylo najít nového dodavatele kávy, neodolala jsem a na jednu plantáž se vydala. Podle toho, co jsem o vietnamské kávě četla, doposud převažovala spíše strategie kvantity nežli kvality. Což se postupně mění. Já jsem si ale dopředu nevyhledala plantáž, která by mě lákala k návštěvě kvalitou pěstování a zpracovávání zrn. Navštívila jsem náhodně tu, která se mi „připletla do cesty“. Vysokou kvalitu kávy jsem tedy neočekávala.

V mém případě se jednalo o plantáž, na které zároveň chovali cibetky. Kávu, která prošla jejich trávicím traktem, bylo možné ochutnat v jejich kavárně nad plantáží. Byla jsem zvědavá a příležitost ochutnávky jsem si nenechala ujít. Jste taky zvědaví? Ráda se s Vámi podělím o svůj pohled.

Plantáž byla umístěna na krásném místě a její kavárna se otevírala do prostoru nad plantáží. Chutnání cibetkové kávy tedy nebylo jediným nevšedním zážitkem.

Kavárna nad vietnamskou plantáží

 

Naše průvodkyně plantáží nám říkala, že cibetky jsou velmi líná zvířata a že celé dny pouze spí. Bylo mi jich líto, na první pohled bylo jasné, že tento „líný život“ rozhodně nebyl jejich vlastním výběrem. Vedle sebe bylo naskládáno asi 20 klícek s těmito zvířátky. Každá cibetka měla ve své kleci příbytek a vodu – krmení kávovými třešněmi asi probíhalo v době mimo turistický ruch.

A JAK TAKOVÁ CIBETKOVÁ KÁVA VLASTNĚ VZNIKÁ?

Na této konkrétní plantáži to probíhá takto:

Cibetky jsou krmeny kávovými třešněmi, někdy také mangem a papájou. Kávové třešně, které projdou jejich trávicím traktem se posbírají, očistí a promyjí, usuší a následně vypraží.

Vlevo: Nahrubo pročištěná cibetková káva.
Vpravo: Promytá cibetková káva.

  

Vypražená zrna Vám dají v kavárně rádi ovonět, abyste si pro sebe mohli lépe vybrat vhodnou kávu. Těšit se můžete na popíjení kávičky s pohledem upřeným do plantáže pod Vámi.

Cibetková káva filtrovaná vietnamským způsobem

 

Moje osobní dojmy z ochutnávky:

Káva po pražení voněla krásně – jedna měla ovocnější vůni, druhá spíše oříškovou. Objednala jsem obě a moc se na ně těšila. Jeden hrníček mě vyšel v přepočtu na české cca 68 Kč, což je oproti českým cenám cibetkové kávy dost velký rozdíl.

Na stolek přede mnou přistály obě ještě v procesu filtrování, takže jsem nedočkavě očekávala a mezitím se kochala všudypřítomnou zelenou barvou z plantáže. První dojem mě zklamal. Káva rozhodně lépe voněla, než chutnala. Obě varianty byly takové nijaké. Horší byla ale jejich dochuť – i když si nemyslím, že bych si tuto myšlenku vložila do hlavy – nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem v dochuti na jazyku hovínka. Po pár hodinách mě navíc hodně rozbolel můj citlivý žaludek, takže za mě: Jsem ráda, že jsem ochutnala, už tuto zkušenost znovu nepotřebuji.

Každopádně samozřejmě jako u všech jiných káv záleží na tom, jak se v průběhu celého procesu s kávou zachází. Možná máte jinou zkušenost a dostala se k Vám cibetková káva velmi lahodná :-). Na této konkrétní plantáži byla pro mě káva pražená příliš na tmavo a pohled na smutné cibetky ve mně nevyvolal touhu zkoušet cibetkovou kávu jinde.

Zajímavou variantou by mohla být „falešná“ cibetková káva, která se zpracovává bez účasti cibetek. Kávová zrna jsou fermentována stejným trávicím enzymem, avšak mimo tělo cibetky. Ve Vietnamu ji můžete objevit pod názvem cà phê trung nguyên legendee. O ní Vám však z vlastní zkušenosti nemůžu nic říct, protože jsem ji neochutnala. Tak snad příště…